Blíží se čas letních večerů, kdy se děti scházejí kolem ohně na táborech, v kempech nebo na zahradách u rodinných domů. Tyto chvíle jsou naprosto ideální pro vyprávění strašidelných příběhů, které vyvolají mrazení v zádech a současně probudí představivost. Strašidelné historky jsou neodmyslitelnou součástí každého pořádného léta, kde si děti s napětím a možná i s lehkým strachem užívají tajemné a napínavé okamžiky. V tomto článku vám přinášíme tři krátké strašidelné příběhy.
Krátké strašidelné příběhy pro děti
Otec a syn
Otec šel popřát dobrou noc svému šestiletému synovi. Dobře věděl, že pokud to neudělá, syn bude mít potíže usnout. Byla to jejich každovečerní rutina. Vstoupil do tlumeně osvětleného pokoje, kde jeho syn čekal pod dekou. Na první pohled otec poznal, že dnes večer je něco jinak. Syn se klepal.
„Jsi v pořádku broučku?“ zeptal se otec.
Syn tichým a velmi vystrašeným hláskem řekl: „Tatínku, pod mojí postelí je strašilo.“
Otec se pousmál. Klekl si, aby se podíval, jen aby uspokojil svého syna.
Tam, pod postelí, bledý a vystrašený, byl jeho syn. Zašeptal: „Tati, v mé posteli je strašidlo.“
Chata
Turista Mark Newton se rozhodl jít na dnešní hike po lesích sám. Bez telefonu, bez GPSky. Chtěl si zkrátka trochu vyčistit hlavu. Stromy a keře obklopovaly jeho okolí. Užíval si pobyt venku. Nic mu nepřipadalo divné, až do chvíle, kdy se chtěl vrátit zpátky k autu. Absolutně nepoznával stezku zpět. Všechny cesty ho vedli na stejné rozcestí. Začal panikařit.
Začalo se stmívat a on měl jen slabounkou baterku a žádnou představu, jak se vrátit. Věděl, že už je pozdě a příliš nebezpečné pokračovat v cestě přes nebezpečný les. Jako zázrakem narazil na rozpadlou chatu. Byla tmavá a vypadala, jako by ji nikdo nenavštívil celé roky, ale věděl, že to je jediné místo, kde může zůstat do svítání, zvlášť když jeho baterka už začala problikávat. Několikrát zaklepal na dveře, ale nikdo neodpověděl. Vstoupil a uprostřed místnosti viděl relativně pohodlnou postel. Byl extrémně vyčerpaný. Musel si na chvíli lehnout.. Když se pokoušel usnout, nemohl ignorovat sbírku obrazů po celé místnosti; portréty podivně vyhlížejících lidí, kteří na něj zírali, každý s úsměvem, který mu naháněl husí kůži. Únava ale byla silnější. Usnul.
Ráno vstal brzy a byl šokován, když zjistil, že po místnosti nejsou žádné obrazy, pouze spousta oken…
Doktor Johnson
Doktor Johnson byl v rámci své noční pověřen, aby šel do sklepa nemocnice pro nové zásoby dezinfekce, a tak se vydal k výtahu. Dveře výtahu se otevřely a uvnitř stála pacientka, která si hleděla svého. Pacienti měli dovoleno se po nemocnici procházet, aby se protáhli, zejména ti, kteří byli hospitalizováni delší dobu.
Doktor se na pacientku usmál a následně stiskl tlačítko pro sklep.
Výtah konečně dorazil na požadované podlaží a dveře se otevřely. V dálce se k výtahu belhal postarší muž. Doktor se vyděsil hrůzou. V panice prudce stiskl tlačítko pro zavření dveří.
„Proč jste to udělal doktore?“ řekla žena překvapeně a vylekaně.
„Viděla jste jeho zápěstí?“ zeptal se doktor, „Měl červený náramek, kterým označujeme mrtvé pacienty. Pan Stevenson zemřel včera v noci. Vím to, protože jsem ho operoval.“
Žena na jeho slova vůbec nereagovala, pouze se usmála. Doktorovi tato reakce přišla opravdu neobvyklá. Tedy pouze do doby, než se podíval na její zápěstí ozdobené červeným náramkem.
Související články
O autorovi
Jsem maminka dvou rošťáků, učitelka anglického jazyka a matematiky na prvním stupni ZŠ a v neposlední řadě také oddílová vedoucí na letním táboře. Práce s dětmi je zkrátka moje celoživotní poslání. Proto jsem se na mateřské dovolené rozhodla psát tento blog.